Prokletí ohně - recenze

autor: Martina Wolfová

nakladatelství: Metafora

počet stran: 224

Cora v životě moc štěstí neměla. Máma ji umřela , když byla ještě malá  a moc si na ni nepamatuje, vzala si svou velkou lásku, ale z milovaného muže se stal despota a násilník. Místo života plného štěstí a lásky, který si vysnila, žije život plný strachu a násilí. Pokusí se utéct před svým manželem, ale nic není tak jednoduché jak se zdá. 

Autorka, Martina Wolfová, je mi velmi sympatická. Její knihy jsou plné záhad, romantiky, napětí a to se mi moc líbí. Proto jsem se rozhodla knihu si přečíst. Navíc ohlasy na její knihy jsou velmi pozitivní, byla velmi zvědavá. 

Cora prožívá svou noční můru, z jejího milovaného se po svatbě stal násilnický hrubián. Co si ale počít? Jak se s tím vyrovnat. Rozhodne se utéct z nepovedeného manželství, ale násilnický manžel není jediná potíž, se kterou se musí potýkat. Proč se jí najednou zjevuje tajemná dívka z minulosti a co jí chce říct? 

Ještě když maminka žila, si otec otevřel ve spodní části domu malý koloniál - obchůdek, v němž prodával tolik druhů zboží, kolik jen může člověka napadnout. Cora se usmála, když si vzpomněla, jak otce vždy prosila, aby mu směla pomáhat s obsluhou zákazníků. Někdy, když měl dobrou náladu, jí to dovoloval, ale jinak ji spíše vedl ke studiu. Vždycky říkával, že se musí hodně učit, aby z ní něco bylo. 

A co z ní je? Jak otci vysvětlí,že se tu tak znenadání objevila, a bez Stuarta? Cora pevně sevřela držadlo kufru a vykročila k domu. 

Krátká kniha, která se čte jedním dechem. Je plná děje, který má spád. Najdete v ní napětí, romantiku, mystiku .....  Dobře vystavěný děj, propojení s minulostí je dobře napsané. Trochu mi nesedli milostné scény, připomínaly mi trochu harlekýnky. Ale je tam vlastně jen jedna, takže to není nic zásadního co by mě odradilo. Nápad  se mi líbil a byl moc hezky vymyšlený. Rozvíjel se postupně, některé části byli předvídatelné a postavy se s nimi na můj vkus dlouho potýkali, ale kniha mě bavila a hlavně závěr byl pořádně napínavý. Čtenář sice tak trochu počítá s dobrým koncem, ale není úplně zřejmé jak toho autorka dosáhne.

Postava Cory mi moc nepřirostla k srdci. Možná jsem ji až tak úplně nepochopila. Byla trochu zmatená, nejistá si sama sebou, což je pochopitelné, po tom co si prožila, ale chtělo to něco, co by miji víc přiblížilo. Klasická kráska v nesnázích.  Zato se mi moc líbil Wiliam. Jako muž a navíc historik, jeho nezměrná láska ke Coře. Taky Christabel byla velmi  zajímavá postava.

Knihu bych doporučila jako oddechové čtení, rozhodně jsem se do příběhu ponořila. Není to žádná psychologická studie, ale to po této knize ani nikdo nechce.