Jak si žiju - Marťan

V poslední době se hodně mluví o novince v našich kinech. Přesto, že do kina chodím jen velmi málo, tentokrát jsme neodolali a do kina jsme zašli. Byla to dost spontánní akce. Jednoduše jsme se v jednu odpoledne rozhodli a už o půl čtvrté jsme seděli s 3D brýlemi na očích v kině. 

A který film to byl, který nás donutil, opustit náš teploučký domeček a vydat se do deště? 

Ano, tolik obdivovaný Marťan od Ridleye Scotta.

Už jen jméno režiséra bylo zárukou, že jsme nevyjeli zbytečně. A opravdu jsme si film užili. 

Je pravda, že se nevyhnul jistým nepřesnostem, ale shodli jsme se s přítelem, že tyto chybičky jsme ochotni odpustit. Nejednalo se o nic zásadního. 

Děj měl humorné chvilky, kdy jsem se hlasitě smála, ale i napínavé okamžiky, kdy jsem měla o hlavního hrdinu strach. Rozhodně zápletka byla velmi zajímavá. 

Zpočátku úspěšnou misi předčasně ukončí bouře, která ohrožuje život celé posádky. Při bouří má jeden z kosmonautů  - Mark nehodu, při níž se mu poškodí skafandr. Celá posádka je přesvědčená o Markově smrti, on však díky velkému štěstí, přežije. Probudí se jako jediný člověk na planetě. To jak se se situací hlavní hrdina v podání Matta Damona vyrovná bylo velmi nápadité. Myslím si, že já na jeho místě bych to nezvládla. 

Po shlédnutí filmu si rozhodně uvědomíte, jak důležité je mít dostatek lepící pásky. 

Já, jako knihomol si určitě pořídím i knihu. Ve většině případů to mám obráceně, nejdříve knihu čtu a teprve potom vidím film. Moc se na knihu těším, na vnitřní rozmluvy Marka. Myslím si, že je plno věcí, které film nemůže uspokojivě předat. 

Jak se líbil film vám a co kniha?