Stopařův průvodce galaxií

autor: Douglas Adams

čte: Vojtěch Dyk

délka. 6 hodin 20 minut

Stopařova průvodce galaxií snad ani nemusím představovat. Jde o světoznámou science fiction, kterou napsal Douglas Adams. Chcete se stát stopařem po galaxií? Není nic lehčího, stačí jen mít  kamaráda, který už má projetou většinu galaktických barů, pivo, ručník ( ten je obzvlášť důležitý), pouze reziduální pud sebezáchovy a vstřícnost k jiným formám života. 

To je přesně případ Arthura Denta, který ztratil zemi pod nohama, ale díky kamarádovi chytne stopa a začíná vzrušující dobrodružství. Putuje vesmírem, potkává různá stvoření, dovídá se tajemství  a to nejen o Zemi.

Arhtur Dent si myslí, že jeho největší problém je chystané bourání jeho domu. Snaží se zatarasit cestu buldozerů svým vlastním tělem. Vůbec nevěnuje pozornost svému příteli Fordovi, který mu tvrdí, že se blíží konec světa a na nějakém domě tedy vůbec nezáleží. Když je nakonec zbouraná celá planeta Země, kvůli chystané hyperprostorové dálnici, je zachráněn. Ocitne se na vesmírné lodi a tak začíná jeho největší dobrodružství. 

Je to velmi vtipný příběh. Smála jsem se při poslechu skoro pořád, čímž jsem si vysloužila řadu nepřátelských pohledů, zejména při cestě v hromadné dopravě. Moc se mi líbili nápady a postřehy autora a to nejen z astrofyziky, ale i z běžného života a chování lidí. To jak ztvárnil jednotlivé mimozemšťany, kdy každá rasa měla své místo ve společnosti a své zvláštní vlastnosti i to že vše zlehčoval jejich nepříliš velkou inteligencí bylo fascinující. Z postav se mi nejvíc líbil Arthur. Jeho chladnokrevnost s jakou přijímal všechny změny a šokující informace byla až neuvěřitelná. Trillien byla další člověk ve vesmíru a byla geniální. S naprostou samozřejmosti se přizpůsobila životu  napříč galaxií a navíc všemu rozuměla, jako by ani nebyla čověk. Ford byl trošku zmatkář a flegmatik. Nic ho nerozházelo a vše přijímal s naprostou samozřejmostí typu co se má stát, to se stane. Vyvolávao to řadu humorných situací.

Důležité, pro zážitek z audioknihy, je i načtení. Tentokrát se ho ujal Vojta Dyk a můžu říct, že jsem byla nadšená. To, jak se k tomuto úkolu postavil, bylo úžasné. Každá postava měla svůj specifický hlas, až jsem se divila, jak si byl schopen zapamatovat tolik poloh hlasu. Mezi hlasy, které použil, se dalo rozeznat známé osobnosti - nebudu prorazovat které. Moc mě to pobavilo. Jeho práce s textem byla geniální. Dokonale jsem si poslech užila. Rozhodně  by měl Vojta Dyk namluvit více audioknih. Nejen díky textu, ale i jeho stylu jsem se často smála nahlas.

,,Jak jsme se sem dostali?" 

,,Chytili jsme stopa."

,,Cože?" vyjekl Arthur. ,, Chceš snad říct, že jsme prostě zamávali a nějaká vyvalená zelená příšera vykoukla a řekla: ,, Nazdar, kluci, tak si naskočte, můžu vás vzít až k Basingstokeskýmu objezdu?"

,,No," potvrdil Ford, ,,až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta signálem a ten objezd je šest světelných let odsud u Barnardovy hvězdy, jsi to víceméně vystihl." 

,,A co ta příšera?"

 ,,Je skutečně zelená".

Tuto audioknihu vřele doporučuji. Byla úplně nejlepší ze všeho co jsem doposud poslouchala a určitě se k ní ještě jednou vrátím a poslechnu si ji znovu. Navíc, smých léčí, takže tuto audioknihu můžeme považovat za velmi vydatný lék. 

Audioknihu k recenzi mi poskytla Audioteka.cz

Audioknihu si můžete pořídit ZDE