Pekařova dcera

Autorka: Sarah McCoyová

Nakladatelství : Fortuna Libri

Počet stran 368

Elsie Schmidtová, pekařova dcera, má tu smůlu, že vyrůstá v nacistickém Německu. Elsie je citlivá, nemá ráda přísný řád ani uniformy. Ve své době se necítí moc dobře. Nesdílí všeobecnou nenávist k židům, kteří byli ještě před nedávnem jejich sousedi. Nechápe ideologii nacismu, ale musí přežít. Proto přijímá pozvání na večírek od důstojníka, který je hodný na ni i na její rodinu. Díky němu, mají jisté výhody, a tak odmítnutí vůbec nepřipadá v úvahu. Na večírku vystupuje židovský chlapec, má krásný hlas a ona není k jeho osudu lhostejná. Je to přece jen malý chlapec. 

O šedesát let později se přeneseme do Ameriky, kde novinářka Reba Adamsová, píše svůj článek. Má problémy se vztahy a to nejen s muži, ale i se svou vlastní rodinou. Při psaní článku se seznámí s pekařkou, Elsie. Stanou se z nich přítelkyně i přes věkový rozdíl. Rozvíjí se nám to druhý příběh.

"Krátce poté se zavedla povinná docházka do Svazu německých dívek a sestry musely nádherné plakáty s Jean Harlowovou a Williamem Powellem vyměnit za kvalitní vyobrazení fuhrera. Lokální, společensky výchovný projekt se Elsie přímo hnusil, stejně jako celá ideologie organizace. Neuspěla během tréninku na "manželku, matku a pečovatelku", a to v ničem kromě pečení, vyloženě se jí protivilo, že jinak volné soboty musí trávit v tělovýchovné skupině.

Zatímco Hazel celá jen kvetla a získávala na popularitě, Elsie uniformy a striktní pravidla dobrého chování spíš utlačovali a dusily."

Kniha zaznamenává dva příběhy. Každý z příběhů má svou hrdinku. Děj se odehrává nejen v jiné době, ale i na jiném místě. První, a pro mě zajímavější příběh, se odehrává v Německu za druhé světové války. Pekařova dcera Elsie se trochu vymyká své době. Nenechala se zmanipulovat propagandou a řídí se vlastním rozumem. Je to velmi složité a taky nebezpečné. Jakmile někdo trochu vybočuje, může být nařčen ze zrady. Hlavně musí být nenápadná. Na příběhu je vidět, jak lehké je sklouznout k davovému chování a naopak jak složité je, zůstat sám sebou i v takto složité době.

Druhá linie se odehrává v Americe. Reba je novinářka, která se odstěhovala od své rodiny. Nedokázala se jim otevřít a přijmout sama sebe, takovou jaká je. Má problémy se vztahy k lidem, nedůvěřuje jim a nedokáže uvěřit na pravou lásku. Díky svým rozhovorům s pekařkou a její dcerou se pomalu vyrovnává sama se sebou a se svojí rodinou. 

Kniha je psaná svižným stylem, poutavě a zajímavě. Najdete tam velmi napínavé momenty, překvapivá odhalení i idylické pasáže. Text je doplněn dopisy a emaily, které dokreslují příběh. Většina kapitol je psaná vypravěčskou formou. Popisy nejsou zbytečně dlouhé a tím dělají text údernější. Plyne rychle a účelně, jako by ani jedno slovíčko nemělo být navíc. Dvě roviny děje se střídají po kapitolách. Někdy jsem měla chuť jednu přeskočit, abych se dozvěděla, jak to dopadlo, ale nakonec jsem to neudělala, a četla jsem text hezky postupně, tak jak to má být. 

Kniha je psaná z pohledu oběti. Elsie je oběť druhé světové války, a davové hysterie způsobené nacistickým režimem. Reba je oběť psychické nemoci jejího otce. Díky ní je nejistá, nedokáže věřit ani sobě ani jiným. Každá z žen se se svým životem vyrovnává po svém. 

Příběh mě zasáhl, donutil mě podívat se na historii i z jiné strany. Kniha dokáže vyvolat plno emocí. Autorka si vybrala velmi silné téma a dala ho skvěle dohromady. Líbil se mi styl psaní i střídání příběhu, které spolu souvisí.