Odpusť mi, Megan

Autor: Abbie Rushton

Nakladatelství: Yoli

Počet stran: 256

Někdy máme špatné dny, nechce se nám s nikým mluvit, vyhýbáme se lidem. Většinou to brzy přejde. Ale co kdyby se tyto pocity staly naší trvalou součástí? Co kdybychom ztratili schopnost mluvit? Jaké by to bylo? Jak by to lidé kolem přijali? 

Megan je úplně obyčejná holka. Chodí do školy, má své zájmy, problémy s mámou, s kamarády...Jenom  nemluví, nedokáže ze sebe vydat ani hlásku. Schopnost mluvit ji opustila po tragické ztrátě její nejlepší kamarádky. S Hanou ztratila nejen schopnost mluvit, ale i svou spřízněnou duši. Najednou se ocitla sama.

A pak jednoho dne se objeví, Jasmíne. Úžasná, chytrá, krásná dívka, která se navíc chce s Megan kamarádit. Megan je šťastná, začíná zase žít. Pohodu naruší výhružné dopisy, které Jasmin dostává. Někdo ji vyhrožuje, ničí její věci, pronásleduje ji...

"Milá Hano, vážně tě teď potřebuju. Na Barcham Green nastoupila nová holka: Jasmine. Vycházíme spolu moc dobře, ale bojím se, abych to zase nezkazila.

Myslím, že bychom si s Jasmine mohly být blízké. Ne že by tě někdy nahradila, kvůli tomu si nemusíš dělat starosti. 

Nejsem si jistá, že o tom má smysl dumat. Stejně se mnou nebude chtít kamarádit, jestli zjistí, kdo opravdu jsem. "

Megan zažila velké trauma. Při nehodě přišla o svou nejlepší kamarádku. Od té doby nemůže vydat ani hlásku, nemůže mluvit. Tím se stává terčem posměchu dětí ve škole. Kromě Luka s ní nechce nikdo kamarádit. Megan žije ve svém vlastním světě, plném smutku, sebepodceňování a pesimismu.

Anotace knihy mě velmi zaujala, měla jsem od knihy velké očekávání.  Přece jenom to je velké téma, s kterým se dá velmi dobře pracovat a rozvést ho. Megan cítí vinu, umřela ji nejlepší kamarádka. Hledá své místo ve společnosti, ale nedaří se ji znovu začlenit, pořád vyčnívá, teď už tím, že nemluví. Děj knihy je spestřen dopisy, které Megan píše své mrtvé kamarádce. Snaží se ji vysvětlit, co cítí a jak se ji žije bez ní. Psaní je jediná forma komunikace, kterou teď používá. Až díky nové přítelkyni, Jasmin, dokáže zase prožívat radost. Zase začne žít. Kamarádka, ji dá pocit, že ji může potkat něco pěkného, že smrtí Hany pro ni ještě život neskončil a že i teď stojí za to žít. 

Text je čtivý, i když některé pasáže mi přišly až zbytečně dlouhé. Některé události v knize předvídáte, jiné překvapí. Výborně popsaný je vnitřní boj Megan se sebou samou. Jedna její část chce promluvit a druhá ji to zakazuje. Rozhodně by stálo za to, víc rozepsat závěr knihy, který je až moc rychle ukončen. Přece je to ta nejdůležitější část, kdy vyjde všechno najevo. Autorka nám jen postupně a pomalu odhaluje, co se s Hanou stalo, dávkuje fakta jen po špetkách a tím, zvyšuje zájem čtenáře číst dál, aby přišel záhadě na kloub. 

Z postav se mi nejvíc líbila Meganina máma. Byla správně praštěná a příběh hezky dokreslovala. Přesto, že měla patnáctiletou dceru, chovala se jako puberťačka. Megan mi moc k srdci nepřirostla. Nedokázala žít bez přátelství Hany a tak se přisála na Jasmin. Její sebepodceňování asi nezačalo až po Hanině smrti. Jasmin byla velmi zvláštní. Podle Megan byla dokonalá a bez chybičky. Měla veselou povahu, ale něco mi na ni nesedělo. Chyby nám postavy zlidšťují a to pak dělá příběh důvěryhodnější.

Shrnuto a podtrženo, kniha se četla celkem dobře, některé momenty byli moc hezky napsané a nejlepší byl vnitřní boj Megan, kdy zápasila sama se sebou. Knihu doporučuji k přečtení každému.