Děti, které přežily Mengeleho - recenze

autor: Eva Mozesová Korová, Lisa Rojantová Biccierova

nakladatelství: Grada

počet stran: 223

Zvěrstva, která se děly za druhé světové války se neomezovaly jen na dospělé obyvatele. Neskutečné osudy potkávaly i docela malé děti. Ty se najednou, ze dne na den museli naučit starat sami o sebe a to navíc v extrémních podmínkách, které mnohdy nedokázali přežít ani dospělí. Eva měla štěstí v neštěstí. Měla deset let, takže nebyla schopná těžké práce, pravděpodobně by neunikla plynovým komorám. To co ji alespoň na chvíli zachránilo život bylo to, že pocházela z dvojčat. Pro své zvrácené pokusy si ji vybral Josef Mengele. Tento muž přezdívaný Anděl smrti, prováděl pokusy na dětech, ale i dospělých, ti často umírali v neskutečných bolestech naprosto zbytečně. 

Díky této knize se na koncentrační tábory podíváme očima dětí. Jak to vůbec dokázaly, přežít?

Knihu jsem si vybrala ze zvědavosti. Chtěla jsem se dozvědět další informace o hrůzách druhé světové válce. Je pravda, že jsem si už pár knih s tímto tématem přečetla, ale pohled očima dítěte a navíc výzkumy doktora Mengeleho mě zajímaly. Kniha předčila mé očekávání.

Tento příběh, jednovaječných dvojčat, je jedním z mnoha, ale jako jedny z mála se rozhodly o své zkušenosti povědět celému světu. Říct jim jaké to ve skutečnosti bylo, co prožily a jaké byli jejich způsoby přežití.

Kniha se četla jedním dechem. Doslova jsem ji zhltla za pár hodin. Byla jsem ohromena stylem, jakým byla kniha podána. Opravdu, jako by člověk prožíval všechno spolu s hlavní hrdinkou. A byla to opravdu hrdinka, přes všechno co se jí stalo a co ji stálo v cestě, dokázala přežít a navíc celou dobu nemyslela jen na sebe, ale i nesobecky myslela i na svou sestru.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že budu dělat přesný opak toho, co po mně budou chtát. Udělám jim tolik problémů, kolik jen budu moct. 

V přijímacím komplexu rovněž každému vězni vytetovali číslo na paži. Sledovaly jsme, jak vězni přistupují jeden za druhým, pak jim řeknou, aby natáhli ruku, a za hrozné bolesti jim řadu číslic vyryjí rovnou do masa.

Mně teda ne! Teď už nebudu ovce. Když jsem přišla na řadu, začala jsem se prát a kopat. Esesák mě chytil za paži. pevné sevření, z něhož jsem se snažila vykroutit, pokazilo mé odhodlání. Já chci mámu! křičela jsem.

Příběh Evy a její sestry Miriam, jednovaječných dvojčat, je jedinečný. Obě dívky byly velmi statečné. Když tyto knihy čtu, často se zamyslím, nad osudem tisíců podobně postižených židů. Ne všichni byli tak stateční jako tyto dvě dívky, ne všichni dokázali přežít. A právě proto by jsme měli takovéto knihy číst, abychom si připomněli hrůzy, které byli spáchány.

Přesto, že autorky knihy nejsou spisovatelky, čte se moc dobře. Proniknete do příběhu, a začnete jím žít. Přenesete se do doby, kdy se odehrává a nemůžete přestat, dokud kniha neskončí.